Český veřejný dluh v optice Evropské Unie: Žádný zázrak ani tragédie

22.4.2013 | Michal Bubák

foto

Vývoj veřejného zadlužení České republiky lze interpretovat velmi různorodě a s různými znaménky hodnocení, nepopírá Petr Zahradník, hlavní ekonom Conseq Investment Management a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV). Optický nárůst veřejného dluhu je značný. Ještě před 15 lety byl objem českého veřejného dluhu téměř desetinový a stále narůstá. Z toho, co stát ušetří, pak hradí „pouze“ úroky, a nikoliv jistinu.

Zadlužení českého státu i náklady s tím spojené jsou pod průměrem EU

Příznivější zprávou je, že úroky spojené se státním dluhem patří v českém případě k jedněm z nejnižších v Evropě. Nízké náklady na financování veřejného dluhu jsou současně i projevem nízkého rizika, které investoři v české ekonomice vnímají. A dle slov Petra Zahradníka, jakousi výkladní skříní vývoje veřejného dluhu České republiky je jeho míra vztažená k HDP. Ta se momentálně pohybuje na úrovni 45 %. Průměr Evropské Unie je přitom dvojnásobný, u nejzadluženějšího státu pak téměř čtyřnásobný. Na druhou stranu některé státy jsou na tom lépe než my. Estonsko dokáže fungovat s kumulativním dluhem ve výši 8 % HDP, u Lucemburska je to 15 % HDP. Příkladem může být i Švédsko, které dokázalo míru veřejného dluhu za přibližně 15 let snížit z více než 70 % na méně než 40 % HDP.

Veřejný dluh není dnes akutním problémem české ekonomiky. Je ovšem na čem pracovat

Přestože vývoj veřejného zadlužení není v českém případě akutní problém, je jeho dynamika varující a stojí za úvahu zabývat se jejím zastavením, které nepřinese pouze budoucí ekonomické oživení. Strukturální změny především na výdajové straně a její užitečnější vynakládání je cestou dalšího racionálního postupu.

Příběh slovinské ekonomiky. Jak se premiant dostal během dekády do problémů

Když v roce 2004 Slovinsko vstupovalo do EU, bylo vnímáno jako největší z nově vstoupivších posil mezi tehdejšími nováčky, vesměs zeměmi střední a východní Evropy. Zejména díky zkušenostem z „polotržní“ ekonomiky, které získalo v časech bývalé socialistické Jugoslávie jako jeho spolehlivě nejvyspělejší část. Ani tak tehdy nevadilo, že ekonomická struktura Slovinska se dosti lišila od zemí, kde centrálně plánovací systém na jedné straně zanechal hlubší brázdu, kde však současně posléze ekonomická transformace doznala rovněž radikální proměny ve struktuře vlastnictví. Slovinsko si „jelo“ svým evolučně se vyvíjejícím post-jugoslávským modelem, který jistou dobu velmi dobře fungoval především díky vysoké míře otevřenosti, kterou slovinská ekonomika vykazuje. Modelem, který byl založen na velmi silném podílu státu, veřejného sektoru a nejrůznějších typů družstev a komunitních organizací na vlastnictví i velmi významných korporací, včetně bank. Ani rokem 2007 se jak reálný ekonomický vývoj, tak pověst Slovinska v očích investorské komunity nijak negativně nezměnily – to země vstoupila do euro-zóny a byla příkladem toho, že cenový dopad vlivem přijetí eura nedoznal viditelného rozměru. To už ale slovinská ekonomika nespočívala na stabilním základě, nýbrž na třaskavině, jež se projevila v letech následujících.

Struktura vlastnictví, nízké investice a nedisciplinovaný přístup k rozpočtovému deficitu jsou největšími potížemi Slovinska

Čím se slovinská ekonomika vyznačuje v současné době? V porovnání s ní je ta česká premiantem, a to je co říct. Krutý zásah dostala v nejproblémovějším krizovém roce 2009, kdy poklesla o téměř 8 %, loňský pokles činil 2 % a letos by se měl ještě opakovat. Slovinská ekonomika neinvestuje: kumulovaný pokles investic dosáhl za období uplynulých pěti let 60 %. To vše je doprovázeno poměrně vysokou mírou nezaměstnanosti (10 % podle metodiky Eurostatu) a ne právě disciplinovaným rozpočtovým deficitem.

Není tak divu, že v situaci strmého ekonomického propadu, především pak v aktivitách generujících budoucí ekonomickou prosperitu, se slovinské, s veřejným sektorem propojené, banky ocitly v situaci, kdy je těžké bez přijetí zásadních opatření přežít.

Přes všechny svízele slovinské ekonomiky a jejích bank však paralela s Kyprem těžce kulhá a rovněž recepty na záchranu těchto ekonomik se diametrálně liší. Slovinská ekonomika potřebuje změnit vlastnickou strukturu svých klíčových korporací, odstranit vazby, na které se občas nahlíží jako na klientelistické, a nastartovat ekonomický růst vytvořením podmínek pro obnovu investičních aktivit. Pak by se mohla na konci této dekády vrátit zase zpět mezi obdivované.

Související články:

DIP získává na popularitě. Lepší start než penzijní spoření

Banky se zbavují „papírových“ zlatých rezerv. Investoři se však skutečného zlata nebojí

Švýcarská skupina si pro oblast tuzemského finančního poradenství připravuje pořádný průvan

Investoři se mohou těšit na emisi spořicích státních dluhopisů

Které fondy se za rok 2012 umístily na vrcholu analýzy Investice roku?

Zpět

domů | zobrazit plnou verzi