Dluhy může doprovázet vztek, smutek nebo další pocity. Jak se jim bránit?

20.8.2014 | Zdeněk Bubák

foto

Jak na Vaše emoce působí dluh? Je určité zadlužení pro Čechy samozřejmé, a tudíž z něho žádný strach nemají? Vzbuzuje více negativních pocitů vysoký dluh? Na tyto i další otázky se zaměřila společnost APS Holding, která se denně setkává s emocemi zadlužených osob.

Většina osob považuje dluhy za běžnou věc. Takto vnímají dluhy zejména lidé s nižšími příjmy, kteří je vidí všude kolem sebe. Dluh sám o sobě podle nich ještě nemusí být problém. Převážná část spotřebitelů má v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce pocit, že tento konkrétní dluh řádně splatí.

„Pro některé klienty není dluh u naší společnosti jediným finančním problémem, který řeší. Dluh u více institucí má 72 % z nich. Izolované dluhy jsou typické pro oběti podvodů. Nejčastěji mají zadlužené osoby dluh u 2-3 společností. Máme ale zkušenost i s kumulací až deseti půjček v jednom období,“ říká Martin Hubáček ze společnosti APS Holding.

Dluhy může doprovázet vztek, smutek, stud i naděje

Nejvíce lidí, kteří mají potíže s dluhy, se potýká s pocitem vzteku nebo zloby. Nejčastěji se zlobí sami na sebe, že byli tak hloupí a udělali či podepsali něco, co neměli. Vyčítají si, že to nechali dojít tak daleko a včas nekomunikovali. Terčem jejich zloby jsou také podvodníci, kteří je do svízelné situace dostali, zlobí se rovněž na zavedený systém - dostupnost půjček, vysoké úroky a netečnost institucí k finanční situaci klienta, když půjčku poskytují.

Smutek lidé pociťují z nedostatku peněz a z toho, že si nemohou nic pořídit. Mají strach, že je kvůli dluhům může opustit rodina, bez které to finančně nezvládnou a propadnou se ještě hlouběji. Nezřídka se u zadlužených osob objevuje pocit studu před svou, ale hlavně partnerovou rodinou. Často svoje finanční problémy dlouho tají, protože se bojí odsouzení. Velmi se jim uleví, když zjistí, že je rodina neodepsala a dokonce to pro ně může být impulsem pro zahájení splácení.

Typické je rovněž střídání pocitů naděje s beznadějí. Zadlužení lidé se snadno dostávají do stavu, že už neví kudy kam a bojí se, že to „neustojí“. Občas se naopak objevuje pocit euforie, že to jednou skončí a splatí dluh, event. si najdou druhou práci a budou moci rychleji svoje závazky splácet.

Žebříčky a přehledy:

Žebříček s nejlepšími hypotékami a spotřebitelskými úvěry podle odborníků - zde

Přehled celé nabídky úvěrů - zde

Emoce závisí na fázi, ve které se dluh nachází

Tak jako v případě traumatizujících událostí (např. těžká nemoc, rozvod) prochází člověk v případě dluhu pěti stádii. Jednotlivé fáze, kdy se nemocný nebo traumatizovaný člověk vyrovnává s těžkou realitou, popisuje psychologický model Kübler-Rossové, známý též jako pět fází smutku či umírání, který popisuje pět oddělených fází v rámci procesu vyrovnávání se se smutkem či tragédií.

V případě dluhů jsou stádia výrazně patrná u osob, které se stali obětí podvodů. Tito lidé spadli do dluhů najednou a nečekaně, zatímco ostatní si dluhy sami vytvořili a měli možnost se na závazek vnitřně připravit.

Mnohdy se, ale seběhne něco neočekávaného, člověk přijde o práci, dojde k rozvodu manželů, přihodí se zranění, kvůli kterému nemůže osoba vykonávat svou práci atd., a i když dluh plánoval, je postaven do situace, kterou neplánoval.

1. fáze - šok a popírání

V první fázi cítí zadlužená osoba šok, staví se odmítavě a popírá dluh. Problém se snaží vytěsnit z mysli. U podvodů věří, že se vše vysvětlí a nebude muset nic platit. V této fázi je velmi těžké s dlužníkem komunikovat.

2. fáze - zlost

Pro druhou fázi je příznačný hněv a zlost. Zadlužená osoba se zlobí především na sebe, že se do takové situace dostala, ale také na banky a jejich vysoké úroky a poplatky a v neposlední řadě také na agentury, jež po nich chtějí peníze, které nemají.

3. fáze - smlouvání

Třetí fáze je ve znamení vyjednávání a smlouvání. V tomto stadiu člověk ještě stále doufá, že dluh nebude muset platit. Věří, že se dluh ztratí nebo promlčí, banka zkrachuje. Právě v tomto období se zadlužená osoba nejčastěji zapírá a nekomunikuje.

„Právě období, kdy člověk prochází prvními třemi fázemi a přestane komunikovat a řešit upomínky, je velmi rizikové. Dluh, který byl původně u banky nebo telefonního operátora, přechází do správy inkasní společnosti, jež se snaží s dlužníkem navázat kontakt. V případě, že klient nereaguje, předá správce pohledávky závazek soudu. Pak už je jen krok k žalobě a platebnímu rozkazu,“ uvádí Martin Hubáček. „I když člověk nemá peníze na splácení, je klíčové kontaktovat věřitele, protože pokud věřitel neví, co se s dlužníkem děje, pokračuje v krocích, které vedou k získání peněz.

4. fáze - deprese

Ve čtvrté fázi, kdy přijde zadlužené osobě nemožné a dlouhé dluh splatit, upadá nejčastěji do deprese. Uvědomuje si, že bude muset šetřit, začne se bát o svou práci. Zde je velmi důležitá pomoc rodiny a podpora blízkých. Pokud podpora zafunguje, je zde patrná velká snaha situaci řešit.

5. fáze - přijetí reality

Poslední pátá fáze znamená přijetí reality a zahájení splácení. Člověk se vyrovná s dluhem.

„Z pohledu dluhového cyklu je patrné, že to, jestli se zadlužená osoba rozhodne spolupracovat a řešit svoji situaci, nezávisí na výši závazku, ale především na fázi dluhového příběhu a zejména také na postoji okolí. Tak jak je důležitá podpora pro nemocného člověka, stejnou míru porozumění a podpory je zapotřebí poskytnout zadlužené osobě, aby došlo k 'uzdravení' jeho finanční situace,“ říká Martin Hubáček.

Související články:

Češi a investice do nemovitostí v zahraničí: Co všechno nabízí Hypotéka bez hranic od ČSOB?

Aktuální data z hypotečního trhu

Nejlepší finanční produkty podle veřejnosti. Hlasujte na Finparádě

Odměny bank v listopadu

Úroky hypoték do konce roku neklesnou

Zpět

domů | zobrazit plnou verzi Spravovat nastavení cookies