Žebříčky Přehledy

Co přináší nová regulace životního pojištění klientům, zprostředkovatelům a pojišťovnám? - 1. díl


1.2.2017  |  Zdeněk Bubák, Luděk Šír

Dnes jsme pro vás připravili první ze série tří článků, které se budou věnovat nové regulaci v oblasti životního pojištění a jejími dopady do života veřejnosti, pojišťoven a zprostředkovatelů životního pojištění. Má vůbec nová regulace smysl a přinese klientům nějaký užitek?


Nejvíce očekávanou změnou v oblasti životního pojištění v roce 2016 bylo patrně zavedení nové regulace provizí pojišťovacích zprostředkovatelů do české legislativy. Jak už to tak u nás bývá, emoce kolem ní přesáhly její význam. Četli jsme dokonce poplašné zprávy o konci životního pojištění v Čechách a podobně. Výrazně měly vše změnit nové podmínky zprostředkování životního pojištění zásadní změnou příslušného zákona.

Jak novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích vznikala?



Před více než dvěma roky se v poslaneckých kruzích začalo diskutovat o výši provizí a nekorektních příjmech zprostředkovatelů životního pojištění. Důvodem bylo velké množství předčasně rušených smluv s rezervotvornou složkou (lidově se spořením) a jejich opětovné nové sjednávání pod různými záminkami například modernějšího produktu, výhodnější smlouvy a podobně. Zprostředkovatelé byli povinni vrátit buď celou, nebo alespoň adekvátní část své provize za zrušení nové smlouvy po dobu 2 let. Někteří ale přišli s nápadem smlouvy klientům pod nějakou záminkou zrušit právě po uplynutí těchto 2 letech jejich ručení a obratem uzavřít nové, za které inkasovali opět celé provize - samozřejmě tak říkajíc na účet klienta, který vše zaplatil. Plán to byl lákavý, neboť provize zprostředkovatelů za získání a uzavření nové smlouvy se mohou v některých případech pohybovat až do 140 % roční platby klienta a zbytek do 200 % pak připadne firmě, pod kterou takový zprostředkovatel působí. Zjednodušeně řečeno klient v takovém případě platí první 2 roky (tj. 200 % ročního pojistného) pouze odměnu svému zprostředkovateli a při ukončení smlouvy a jejím novém sjednání začíná celý proces znovu od začátku. Klientovi nezůstává nic. Je ale potřeba říci, že uvedená čísla neplatí pro všechny zprostředkovatele. 

Výsledkem dvouletého úsilí jsou pouhé dva odstavce nového zákona



Koncem loňského roku se poslanci konečně dohodli na dvou krátkých odstavcích nového zákona č. 295/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Počínaje 1.12.2016 se změnila pravidla pro rozložení odměny zprostředkovatelů a pro výpočet odkupného, tedy částky, kterou pojišťovna vyplatí klientům při zrušení smlouvy.

Přehled nabídky životního pojištění v ČR najdete zde



Vyřeší novela zákona problém nekorektního přístupu některých zprostředkovatelů?



Problém se týká v zásadě dvou věcí: provizí a zhodnocení vkladů. Začněme co nejjednodušeji, abychom problematiku pochopili a nemuseli se přitom stát odborníky na životní pojištění.

Životní pojištění by mělo být uzavřeno na celý život



Především životní pojištění je nejen o životě klienta, ale také na celý jeho život. To by měl mít každý na paměti při jeho sjednávání. Proč je důležité uzavřít životní pojištění nejlépe jen jedinkrát za život? Cena pojištění se odvíjí především od věku klienta a jeho zdravotního stavu. Někteří zájemci se tak dozví hned na počátku, že jsou nepojistitelní, pokud již v mladém věku trpí nějakou chorobou. Jestliže si sjednáme pojištění lidově řečeno se spořením (správně s rezervotvornou či investiční složkou) na 10 let, nejen že budeme asi zklamáni z peněz, které nám pojišťovna na konci vyplatí, ale případné nově sjednávané pojištění bude ve vyšším věku logicky dražší nebo vlivem změn zdraví úplně nemožné. Vždyť většina zprostředkovatelů při uzavírání pojistky přeci mluví o zajištění na stáří! Proč tedy uzavírat smlouvu na 5 či 10 let, případně proč ji například po 3 letech předělávat? Česká asociace pojišťoven doporučuje pro investiční složku horizont 20 let. Navíc principem životního pojištění je, že pojišťovna nemůže vypovědět smlouvu, dojde-li ke zhoršení zdravotního stavu pojištěného, proto je lépe se pojistit v mládí, kdy je člověk zdravý a netrpí žádnými neduhy.

Prvních pět let pojištění řešených novelou zákona nestačí



Novela zákona upravuje podmínky pro prvních 5 let trvání smlouvy a pokud se zamyslíme nad shora uvedenými fakty o dlouhodobosti pojištění, nedává tedy příliš smysl. Budou-li se smlouvy životního pojištění nadále hromadně předělávat po 5 letech, namísto současných 2 let, je z hlediska zajištění na stáří celkem jedno, a tudíž úprava zákona z hlediska občanů, klientů vůbec nic neřeší. Kromě toho sám zákon zůstane pouze popsaným papírem, není-li důsledně vymáhán a instituce pověřená dozorem, v tomto případě ČNB, nevyužije přísných sankcí nikoliv k nápravě, ale především k varování celého trhu před nekalými aktivitami. Historicky známe jen dva případy, kdy byla udělena několika milionová pokuta jednomu zprostředkovateli (více zde) a jednomu makléři (více zde). To je opravdu malá snaha o zavedení pořádku v oblasti prodeje životního pojištění. Do konkrétních kroků a akcí se zřejmě nikomu zodpovědnému nechce.

Nejlepší řešení při uzavírání životního pojištění: modularita



Vývoj životního pojištění však jde kupředu a prakticky všechny pojišťovny na trhu přicházejí s novinkami alespoň jednou ročně. Proto je třeba při uzavření dlouhodobého životního pojištění myslet dopředu a vybrat si takové, které lze složit modulárně, tedy nějak tak jako kostky stavebnice Lego. Základem každého životního pojištění je totiž to pro případ smrti a příliš modernizovat se nedá. Smrt z jakékoliv příčiny je definitivní příhodou pro každého člověka této planety. K této základní části pojištění pak jen přidáváme nebo odebíráme další kostky, tedy správně (při)pojištění. Touto cestou můžeme naše původní pojištění přizpůsobovat a modernizovat v průběhu dlouhých let.


Žebříčky a přehledy:

Politický aspekt nové regulace životního pojištění



Podíváme-li se na novou regulaci z hlediska možného zvýšení popularity politiků, jde z jejich pohledu o skvělé opatření. Jako by nám regulace říkala: „Občané, nemyslete vlastní hlavou, my to za vás vyřešíme a hanebné zprostředkovatele pojišťoven zkrotíme. Důvěřujte nám a volte nás dále.“ Jde jistě o mnohem jednodušší a pro politiky účelnější způsob řešení než vzdělávat občany a nutit je myslet. Z hlediska občana je přeci mnohem pohodlnější a tím pádem populárnější přenést zodpovědnost na stát, než se sám něco přiučit nebo si jen prostě něco pečlivěji přečíst.

Leč, bude přeci jen lépe použít vlastní rozum, trochu více se zajímat o své pojištění a nenechat ze sebe dělat sponzora neupřímných zprostředkovatelů. Není třeba se ale bát. Zdaleka ne všichni jsou takoví a najdeme opravdu mnoho těch, kteří umí poradit dobře a opravdu na celý život.

Zákon nevyřeší neschopnost zdravého úsudku klienta a neutlumí poradcovu touhu po zbohatnutí



Jak si vysvětlit, že se můžeme na internetu dočíst o klientovi, který je zastupován svým právníkem poté, co podepsal smlouvu s platbou 2 500 Kč měsíčně při svém čistém příjmu 12 500 Kč? Když zjistil, že si tak vysokou částku nemůže dovolit, přestal prostě po dvou měsících pojistné platit aniž by kohokoliv informoval, aniž by smlouvu vypověděl, což mohl bez dalších problémů do té doby udělat. Případ skončil u soudu prohrou klienta, údajně mimo jiné díky neserióznímu zprostředkovateli a nedostatečné ochraně zákona (více zde). Ještě lze porozumět případům, kdy si jiní lidé mysleli, že mají jakousi formu vkladní knížky s připojištěním, neboť výmluvnost neupřímných zprostředkovatelů je na vysoké úrovni, ale i zde by patrně přinesla mnohem lepší výsledky intenzivnější osvěta a obecné vzdělávání občanů. Ale kdo ví, o tzv. "šmejdech" se mluví poměrně často v nejmasovějším sdělovacím prostředku, kterým je televize, a přesto se najdou vždy další jedinci, kteří jdou na akci a opět podepíší zcela nevýhodné smlouvy.

V dalším článku této série se budeme věnovat provizím za zprostředkování životního pojištění.






Související články:



Zpět


© 2023 Scott & Rose, spol. s r.o.