Co říká na zadlužování psycholog Jeroným Klimeš?
„Naše společnost je nastavena poněkud nešťastně, co se týče obvyklého vyplácení odměny za odvedenou práci,“ říká psycholog Jeroným Klimeš. „Bohužel se stalo standardem, že výplatu za práci v daném měsíci dostáváme až v měsíci následujícím. Evolučně jsme však nastaveni na to, že odměna přichází bezprostředně po výkonu. Dobře to vědí nejrůznější krotitelé a cvičitelé, kteří odměňují zvíře pamlskem ihned, jakmile správně provede cvik. A i naši prapředci věděli, že pokud se jim podaří ulovit mamuta, budou mít plná břicha ještě tentýž večer. Asi by nechápali, proč by neměli mamuta sníst dnes, ale až příští měsíc po úplňku.“
Pro lepší vysvětlení je potřeba vysvětlit dva termíny: frustrační tolerance a oddálené uspokojení. Frustrační tolerance je schopnost fungovat optimálně, i když se cítíme špatně. Oddálené uspokojení je pak druhem frustrační tolerance, který přesně odpovídá situaci, kdy jsme v lednu schopni standardně fungovat a pracovat s vědomím, že výplatu za tuto práci dostaneme až v únoru. Vypadá to jako samozřejmost, ale řadě lidí to působí velké problémy. Je prokázáno, že více než 50 % lidí nedokáže s tímto měsíčním cyklem pracovat. Jinými slovy, „nevyjdou s výplatou“. Doktor Klimeš si proto klade otázku: „Jestliže neumí zacházet s vlastní výplatou, můžeme očekávat, že budou umět zacházet třeba se spotřebitelským úvěrem?“
Tuto prastarou normu - přes den práce, večer odměna - najedeme i v bibli (Dt 24, 14-15): „Nebudeš utiskovat nádeníka, zchudlého a potřebného ze svých bratří ani ze svých hostí, kteří žijí v tvé zemi v tvých branách. Dáš mu jeho mzdu ještě téhož dne, než nad ním zapadne slunce, neboť je zchudlý a svým životem na ní závisí, aby nevolal proti tobě k Hospodinu a aby na tobě nebyl hřích.“
Většina lidí tzv. sociálně slabých patří mezi ty, kteří nemají dostatečnou frustrační toleranci a nejsou schopni oddáleného uspokojení. Tj. nejsou schopni vyjít s penězi vyplácenými na měsíční bázi. A zjevně si toho byl vědom i zákonodárce, který připravoval zákon o pomoci v hmotné nouzi (§ 43 zák. 111/2006 sb.), když umožnil, že „je-li zřejmé, že příjemce nedokáže s větší částkou finančních prostředků hospodařit, lze příspěvek na živobytí poskytovat týdně nebo denně.“ Bohužel, v realitě se tato zákonná možnost využívá zanedbatelně málo. To v důsledku znamená, že vyplácená podpora či jiná dávka po většinu měsíce neplní svůj účel, tedy nepomáhá.
Hezkou ukázkou, která ilustruje, jak lidé preferují okamžité uspokojení před větším uspokojením, které ovšem přijde až někdy v budoucnu, je tzv. marsmallow test. Výzkumníci přivedli dítě do místnosti a posadili jej ke stolu. Před dítě postavili talířek s jedním bonbónem marsmallow a řekli mu, že sice může bonbón sníst hned, ale pokud se snědením chvilku počká, než se výzkumník vrátí, tak se může těšit - dostane bonbóny dva! Výsledek? Děti s tímto úkolem mají velké problémy. Vydržet více než 10 minut je pro ně téměř nadlidský výkon. Krátce otálejí, ale je vidět, že pokušení je silnější než vědomí, že by se jim vyplatilo nějakou dobu si počkat na větší odměnu.
Podobně i v životě máme opět řadu pokušení, jak si pořídit vysněnou věc dříve, než si na ni skutečně vyděláme, což nezřídka bývá základ budoucích finančních problémů. „Trénovat frustrační toleranci a oddálené uspokojení, je tedy celoživotní úkol nás dospělých a zároveň to musíme naučit i naše děti,“ uzavírá téma Jeroným Klimeš. |
