Přinášíme vám nový Finparáda FinSeriál, kde se v připravené sérii článků dozvíte o aktuálních tématech z oblasti financí, investic a nemovitostí. V osmém díle s názvem „Dluhopisy“ se dozvíte informace o tom, co jsou to dluhopisy, jak se dělí a jaké jsou jejich výhody a nevýhody.
Dluhopis (obligace) je cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky a případně vyplacení stanovených výnosů a další povinnosti. Dluhopis tak umožňuje zajistit subjektu zdroj financování, aniž by si musel půjčit např. v bance. Vyjadřuje závazek emitenta (dlužníka) vůči věřiteli (investorovi), kdy věřitel kupuje za své peněžní prostředky dluhopisy vydaný emitentem.
Dluhopisy emituje stát, územní samosprávný celek (kraj, obec) nebo obchodní korporace (právnická osoba). Může však i fyzická osoba. Aby mohl být dluhopis v Česku veřejně nabízen, musí být schválený ČNB nebo musí být udělena výjimka ČNB. Dluhopisy tak společně s akciemi patří mezi nejvýznamnější cenné papíry finančních trhů. Dluhopisy (především státní) se obchodují na mimoburzovních finančních trzích.
Srovnání dluhopisů z nabídky bank najdete zde
Charakteristika dluhopisů
Dluhopisy jako nástroj financování je jeden ze způsobů, jak společnost (emitent) může získat dlouhodobé finanční prostředky (podobně jako u půjčky). Oproti ostatním způsobům má ale hned několik výhod. První výhodou je rychlost, jelikož v případě snahy získat bankovní úvěr musí banka vždy zanalyzovat bonitu společnosti. Tento proces je dlouhý a administrativě velmi náročný.
Další výhodou je fakt, že se společnost nemusí podřizovat při rozhodování dalším investorům. To se například děje při emitování akcií, kdy akciový investor se většinou chce podílet na rozhodování.
V případě, že je dluhopis jako investiční nástroj má majitel dluhopisu právo získat od osoby, která ho vydala, jeho nominální hodnotu v penězích či jiném majetkovém ekvivalentu v předem dohodnutém termínu. Výnosy investora se mohou skládat ze dvou složek – pravidelné platby v dohodnuté výši nebo rozdíl kupní cenou dluhopisu a splatnou cenou. Na trhu se můžeme setkat i s dluhopisy, které mají pohyblivou (variabilní) úrokovou sazbu, která je spojena s mezibankovními sazbami, refinancováním nebo jinými finančními ukazateli.
Dluhopisy jsou atraktivní díky pevné době oběhu na trhu a pevným úrokovým výnosem, díky kterému lze předpovědět výši návratnosti investice. To výrazně snižuje riziko oproti akciím, u kterých výnos závisí na velkém počtu faktorů a jsou dlouhodobě špatně předvídatelné.
Rozdělení dluhopisů
Dluhopisy se dají dělit dle různých kritérií – podle emitenta, z hlediska jejich úrokového výnosu, dle doby splatnosti a dalších podmínek.
Prvním dělením může být podle typu emitenta:
• Státní dluhopisy – emitentem je stát, v případě České republiky se jedná o Ministerstvo financí. Emisi zajišťuje ČNB, která se stará také o vyplácení úroků. Státní dluhopisy mají ve většině případů nízkou míru rizika, proto jsou mezi investory populární.
• Komunální dluhopisy – emitentem je územní samosprávní celek (město, obec, kraj), přičemž obec či kraj za dluhopis odpovídá svým majetkem. V České republice musí k vydání tohoto dluhopisu udělit souhlas Ministerstvo financí.
• Korporátní dluhopisy (podnikové) – jedná se o dluhopisy, jejichž emitentem je obchodní korporace. Cílem takové emise je získat kapitál na nějakou činnost (modernizace, rozšíření ale i např. k odvrácení bankrotu). Jedná se o dluhopisy s vyšším výnosem a vyšším rizikem.
• Hypoteční zástavní listy – jedná se o cenné papíry, u kterých je výnos a jmenovitá hodnota plně kryta pohledávkami z hypotečních úvěrů, které jsou jištěny zástavním právem k nemovitosti.
• Pokladniční poukázky – jsou krátkodobé dluhopisy, jejichž emitentem je stát nebo orgán a instituce veřejné správy. Tento typ obligace slouží ke krátkodobému pokrytí přechodného nedostatku peněz. Je to nejméně rizikový dluhopis, čemuž odpovídá i nízká úroková míra.
Dle charakteru úrokového výnosu dělíme dluhopisy na:
• Dluhopisy s pevnou úrokovou sazbou – mají fixně stanovenou kupónovou sazbu (např. 2 % p.a.). Investorovi jsou ve formě kuponových plateb každoročně vypláceny 2 % z jmenovité hodnoty.
• Dluhopisy s pohyblivou úrokovou sazbou – kupónová sazba je vázána na určitou mezibankovní úrokovou sazbu (např. PRIBOR). K těmto sazbám bývá přičtena pevná přirážka kompenzující riziko oproti samotnému mezibankovnímu trhu (PRIBOR + 0,25 %).
• Dluhopisy s nulovým kupónem (tzv. zerobondy) - Od klasického dluhopisu se diskontovaný dluhopis liší tím, že jej investoři nakupují za nižší cenu, než je jeho jmenovitá hodnota, a tím, že výnos jim není vyplácen průběžně, ale až při splatnosti dluhopisu za celé období zpětně. Příkladem může být situace, kdy investor nakoupí tříleté diskontované dluhopisy ve jmenovité hodnotě 100 tisíc korun, ale za každý zaplatí pouze 80 tisíc korun (emisní kurz v takovém případě činí 80 % namísto obvyklých 100 %). Po následující tři roky mu sice nebude pravidelně vyplácen žádný výnos, ale po jejich uplynutí objeví na svém účtu celých 100 tisíc korun za každý dluhopis.
• Svlečené dluhopisy – vycházejí z klasického dluhopisu, který je rozdělen na dvě části. Na příjem v podobě kupónu je vydáván anuitní dluhopis a na jistinu pak diskontovaný dluhopisy s nulovým kupónem.
• Indexované dluhopisy – u těchto obligací jsou kupónové platby vázány na vývoj indexů (např. na vývoj inflace, mezd, cen zlata, ropy či jiných komodit nebo na vývoj akciového indexu).
Dalším typem dělení je dle doby do splatnosti, která určuje dobu od pořízení dluhopisu do jeho splatnosti na:
• Krátkodobé dluhopisy – s dobou splatnosti do jednoho roku (např. státní pokladniční poukázky, komerční papíry nebo depozitní certifikáty).
• Střednědobé dluhopisy – s dobou splatnosti do jednoho roku do deseti let.
• Dlouhodobé dluhopisy – doba splatnosti dluhopisu nad deset let
Obchodování
Dluhopisy se ve většině případů obchodují na mimoburzovním trhu, kde si jednotlivé strany obchodu přímo mezi sjednávají podmínky obchodu. Mimoburzovní obchodování je netransparentní, jelikož smlouvy nejsou standardizované a uskutečněné obchody se nikde nezobrazují. S obligacemi se obchoduje také na veřejných trzích.
Tržní cena dluhopisu se stanovuje v procentech nominální hodnoty dluhopisu, Je dána stavem nabídky a poptávky na trhu. Ceny dluhopisů jsou nejvíce ovlivňovány výší úrokových sazeb. Pokud se úrokové sazby na trhu zvyšují, čistá cena dluhopisu klesá a naopak.
Jedním z činitelů, který ovlivňuje tržní cenu dluhopisů, je likvidita. U cenných papírů platí, že čím vyšší likvidita, tím rychleji je možné ho přeměnit na peníze. Nízká likvidita se může projevit např. vyšším rozpětím mezi nákupní a prodejní cenou. Pokud si investor koupí např. české státní dluhopisy, jsou pro něj výhodné, především pokud je bude držet do splatnosti, kdy riziku nízké likvidity není vystaven.
Výhody a nevýhody
V obecném srovnání s akciovými investicemi se dluhopisy vyznačují nižší volatilitou a také předvídatelnějším a pravidelnějším výnosem (např. v podobě kupónu), který ve srovnání s akciemi bývá nižší. U burzovně obchodovaných dluhopisů bývá zpravidla vyšší likvidita než u mimoburzovně obchodovaných dluhopisů. Obligace představují také vhodnou formu diverzifikace portfolia mnoha investorů.
Oproti majetkovým cenným papírům se držitel dluhopisu nepodílí na řízení společnosti. Zároveň může být pro drobného investora překážkou vyšší jmenovitá hodnota dluhopisu, jelikož se dluhopis obchoduje v celých kusech. U obligací může mít společnost emitováno více emisí s různými parametry (délkou splatnosti, kupónem, měnou…), kdy každá může být určena pro odlišnou skupinu investorů. Dluhopisy jsou tak obchodovány na mimoburzovním trhu (tzv. OTC trhu), který není tak transparentní jako burzovní trh. Investoři se tak mohou setkat se situací, kdy za stejný dluhopis u různých zprostředkovatelů zaplatí různou cenu. Nevýhodou některých dluhopisů, především těch mimoburzovních, může být nízká likvidita.
